Tento blog je přesunut na blogger. Navštivte mě na nové adrese: http://moi-personne.blogspot.cz/ !!!

Únor 2012

Focení na školní tablo

25. února 2012 v 20:28 | Moi Personne |  Já, mé fotky, o mně

Letos naše třída postoupila do maturitního ročníku, a proto jsme se rozhodli, jak už to tradičně bývá, nechat se vyfotit na tablo, které se poté vystaví za výlohou bufetu nedaleko školy. Téma našeho tabla je "charakteristické znaky", takže jsme se každý fotili jednoduše s tím, co nás vystihuje, co vystihuje naše jméno, přezdívku apod. Jelikož si mě většina lidí pamatuje podle mého vzhledu, rozhodla jsem se pózovat s výrazním "oblékacím" prvkem - s pásky. Jen jednoduché oblečení, aby nic nekazilo efekt, a několik pásků kolem těla.
První fotka je výsledná, upravená. Ta tedy bude na tablu. Fotky pod perexem jsou neupravené (přesto jsou podle mě hezké - chvála panu fotografovi). Nejvíce se mi líbí detaily obličeje, ty ale na tablo nebyly vhodné, jelikož zde příliš nebyl vidět zmíněný charakteristický znak.

Netolerance v našich kruzích?

12. února 2012 v 23:19 | Moi Personne |  Gothic subkultura - fakta, názory, novinky
Již dlouho narážím na zvláštní problém. Mnoho goths neustále volá po toleranci, stěžuje si, že na ně na veřejnosti někdo pořvává, že je společnost nerespektuje. Ale je skutečně jen většinová společnost netolerantní vůči goths, nebo je to také naopak? Neustále slýchám posměšné výkřiky o Justinu Bieberovi, rovných kšiltech či Lady Gaga. Proč? Jen proto, že se liší od nás? Toto bývá víceméně problém všech subkultur. Rozčilují se, že je lidé diskriminují, přitom sami diskriminují ostošest. Možná by to stálo za zamyšlení. Pokud chceme toleranci, neměli bychom se především sami chovat tolerantně? Už ve školce nás přece učili, abychom se ke každému chovali tak, jak chceme, aby se on choval k nám. Ano, Justin Bieber se mi taky nelíbí, to ale není důvod, proč bych měla jeho fanynky urážet. Vždyť i já sama, když mi bylo dvanáct, jsem měla vzory, které vyplivlo Bravo. Ani s rovnými kšilty nesympatizuji, nicméně nevidím důvod je zesměšňovat, jelikož ani já nemám ráda, když mi někdo bezdůvodně nadává, aniž by si o mém stylu zjistil pravdu, či snad dokonce podrobnosti. A proto to nedělám. A zaráží mě, že to dělá tolik "alternativních" lidí. Netýká se to jen goths, například pro metalisty je tohle ještě typičtější. Proč odsuzovat jedno pro druhé? Kdo určil, že právě náš názor je ten jediný správný? Myslím, že má smysl to alespoň uvážit.

.......... ..........

Blíží se koncert Emilie Autumn

11. února 2012 v 21:34 | Moi Personne |  Hudba
Emilie Autumn je žena mnoha profesí. Kromě toho, že je skvělou zpěvačkou, ovládá také hru na housle a jiné hudební nástroje, skládání hudby, psaní poezie či navrhování kostýmů. Její tvorba zahrnuje velice rozmanité písně od vážné hudby až po téměř surový industrial. Jelikož se silně inspiruje viktoriánskou dobou, nazvala svůj osobitý styl victoriaindustrialem. Na živo Emilii doprovází ansámbl zpěvaček a tanečnic, díky kterým je koncert proměněn spíše v muzikál či kabaret. Ještě víc tak vyniknou témata, kterými se mimo jiné Emilie zabývá - ženská emancipace a sexualita, niterní svět žen i děvčátek a postupné zešílení dívek ve světě mužů.


V roce 2008 jsem měla možnost takové představení shlédnout a doslova mě uchvátilo. Začala jsem přemítat, jak poznat šílenou od zdravé dívky a ve kterém bodě vlastně nastává onen zlom, kdy taková dívka propadne temnotě. A pozná to ona sama? A poznala bych já, kdyby se to stalo mně? A nestalo se to již? Právě takové otázky víří člověku v hlavě, když sleduje dění na pódiu. Nyní Emilie přijíždí znovu - 17. března navštíví Prahu, 19. března pak Bratislavu. Lístky nejsou nejlevnější, přesto, pokud váháte, má rada zní: nenechte si tuto příležitost utéci. Koncerty Emilie Autumn jsou totiž z těch, na které zřejmě nikdy nezapomenete.