Tento blog je přesunut na blogger. Navštivte mě na nové adrese: http://moi-personne.blogspot.cz/ !!!

Viktor Dyk - Krysař

2. ledna 2012 v 11:39 | Moi Personne |  Literatura
Novela Krysař je napsaná volně na motivy staré německé legendy, Viktor Dyk ale příběh přizpůsobil svým myšlenkám a pomocí nejrůznějších symbolů v něm obsáhl narážky na společnost. Propracoval charaktery postav i zápletku. Krysaři přisoudil roli tajemného vyděděnce společnosti, kterého se lidé pro jeho povolání i povahu straní a přijmou ho mezi sebe, jen pokud jsou nuceni využít jeho služeb. Krysař se však ani nesnaží do společnosti proniknout. Nikdy neprozradí své jméno, pokud vůbec nějaké má. Nemá žádný domov, putuje po světě a pouze se krátce zastavuje tam, kde jsou krysy. Nemá jediného přítele či společníka. Přišel neznámo odkud a míří neznámo kam. Neví se nic o jeho předchozím životě. Jeho téměř vznešený vzhled kontrastuje s jeho povoláním. Jeho síla je ukrytá v píšťale, která je stejně záhadná, jako krysař sám. Neví se, odkud ji krysař vzal, jak získala svoji moc, ani jak vypadá. Dokonce ani sám krysař až do konce příběhu neví, co by se mohlo stát, kdyby na ni zapískal naplno.
"…Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař."





Do města Hameln krysař přichází, stejně jako do mnoha předtím, vyhánět krysy. Jeho svobodnou duši zde však sváže zcela nový cit, láska k hamelnské dívce Agnes. Ač se snaží uniknout a odchází z města do přírody, táhne ho to zpět za hradby Hameln, k Agnes, a to i přesto, že je zde vše proti němu, konšelé, kteří mu nechtějí zaplatit za odvedenou práci, měšťané, kteří se ho straní, či dlouhý Kristián, který je veřejně uznaným milencem Agnes.
"…Mnoho zemí a mnoho měst prošel krysař, a k žádnému, opustiv je jedenkrát, nebyl puzen tak neodolatelnou mocí. Usmyslí si přespat venku. Položí se opravdu do měkké trávy. Noc je vlažná a krásná. Chce viděti hvězdy, chce býti daleko lidí!
Leží v trávě, ale země začíná ho pálit a neklid se stupňuje. Krysař je poražen. Vstává."
Agnes city Krysaři opětuje, ve své téměř dětské naivitě však neodmítá ani dlouhého Kristiána, což se jí na konci příběhu stane osudným. Krysař si uvědomuje, že Agnes není ani nejkrásnější, ani nejkouzelnější dívka, jakou kdy poznal, přesto jejímu kouzlu propadl a je ochoten vzdát se i svého nezávislého života. Nezajímá se však příliš o další život Agnes, a proto, když mu Agnes s vyhaslýma očima prozradí, že s Kristiánem čeká dítě, uvědomí si, že je to i jeho chyba, protože za ní klidně nechal Kristiána dál chodit. Když pak zoufalá Agnes hledá spásu ve smrti, viní z toho krysař i sebe.
"…Nechal Agnes vzít, a Kristián ji vzal; nechal Agnes odejít, a Agnes odešla."
Dlouhý Kristián je jeden z typických obyvatel města. Hamelnští jsou obchodníci, kteří s lhostejností k ostatním žijí své konvenční životy. Nemají fantazii a nestojí o přílišné změny. Jsou pokrytečtí a často předstírají až přehnanou počestnost. Dobře vykonávají svoji práci a o nic jiného se nestarají. Příkladem může být hostinský Konrád Röger. Když host zaplatí, úslužně pro něj udělá cokoli a vše mu toleruje, ať už je hostem čaroděj, nebo třeba sám ďábel. Dalšími důležitými Hamelnskými jsou konšelé Gottlieb Frosch a Bonifác Strumm, kteří se navenek chovají tak, jak to jejich postavení vyžaduje, chodí pomalu a důstojně, mluví slušně a klidně a v krčmě sedají k oddělenému stolu, ve skutečnosti jsou však lakotní a nezdráhají se zneužít svého postavení k obrání krysaře v mezích zákona.
S Hamelnskými ostře kontrastuje postava rybáře Seppa Jörgena, duševně zaostalého a pomalu chápajícího muže. Pro svou zaostalost je společností odvrhnut, podobně jako krysař, na rozdíl od krysaře se však Jörgen do společnosti touží začlenit. Je jeden zásadní rozdíl mezi Jörgenem a ostatními Hamelnskými - rybář na okraji společnosti má mnoho citů, které nezmizí ze dne na den, jak je tomu u většiny obyvatel Hameln.
"Pláč dítěte dojal posledního muže z Hameln; pláč nemluvněte překonal jeho touhu."
Poslední důležitou, ač jen krátce zúčastněnou postavou, je magister Faustus z Wittenberka, ďáblův vyslanec. Chce krysaře získat, ten je ale dost silný na to, aby odolal svodům, nenechá se zmámit iluzí, a Faustus s nepořízenou zmizí. To ale nezůstane bez následků, symbolická ďáblova pomsta spočívá v nešťastném těhotenství Agnes a jejím zhroucení.
"…"Také já vás lituji," odvětil krysař mírně a beze stopy posměšku. Ale sotvaže dořekl, magister Faustus z Wittenberku zmizel."
Zajímavý je rozdíl mezi různými prostředími, ve kterých se děj odehrává. Zatímco město jako celek je svázané konvencemi, cizí a plné nejrůznějších forem zla, příroda za hradbami města je krásná, důvěrná a svobodná. Na rozdíl od lidí, příroda přijme každého. Významným prostředím je také krčma U žíznivého člověka, ve které se schází lidé z celého Hameln. Lidé zde odhazují své starosti a neřeší zde žádné závažné problémy. Vše je ale jen dočasné, problémy se navracejí okamžitě po opuštění krčmy. Jediným, kdo si troufne narušit místní příjemnou atmosféru, je krysař. Dalším zajímavým místem je chrám svaté Trojice. Na střeše posvátného místa je totiž jako symbol cynicky se vysmívající ďábel. Ten, který zaviní tragický konec příběhu. Dále je zajímavá zahrada u domu, ve kterém žije Agnes. Je krásná, čistá, v plném květu. Zde se také krysař prvně setká s Kristiánem. V romantickém rozpoložení a pln síly ho nechá jít k Agnes, aniž by si uvědomoval možné důsledky. Posledním výrazným místem je příroda kolem chudého domku Seppa Jörgena. Je stranou města, u řeky. Jörgen zde má své malé hospodářství, o které se sám stará, a kam málokdy někdo cizí zajde.
V celém díle se prolíná několik různých literárních stylů. Nejvýraznější je romantismus (v době vzniku díla tzv. novoromantismus). Osamělý poutník, opředený tajemstvím, rozpor mezi vzhledem a povoláním hlavní postavy, její postavení na okraji společnosti a zároveň pohrdání společností, neznámý původ, nešťastná láska, svobodná příroda - to vše jsou romantické prvky. V knize je ale patrný i symbolismus. Ďábel na vrcholu chrámu, hora Koppel s propastí, ve které se má nacházet brána do Sedmihradska, řeka, ale třeba i drozd, kterého chová Sepp Jörgen, mohou být symboly.
Krysař je rozhodně zajímavá kniha, díky rychlému spádu vtáhne čtenáře do děje. Charaktery postav jsou dokonale propracovány, každá má svoji vlastní povahu a způsob jednání, takže působí věrohodně a lidsky. Na rozdíl od původní legendy nepůsobí děj knihy jako pohádka pro děti, ukazuje život ze všech stran, i z těch méně příjemných. Zatímco v legendě odvádí krysař děti do lepšího světa, který skutečně existuje, v Dykově novele odvádí všechny občany města, bez rozdílu věku, pouze za představou Sedmihradska, ve skutečnosti s nimi ale odchází vstříc jisté zkáze. Na rozdíl od legendy zde nezůstane mrzáček, který nestihl průvod za lepším životem, ale zaostalý Sepp Jörgen a nemluvně, které je ještě neposkvrněné a neví nic o zlu v Hameln a štěstí v domnělém Sedmihradsku. Nenásledování krysaře je v knize výhrou.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama